8. března 2018 - síla milého gesta

8. března 2018 v 18:00 | Soulless |  Bestiální dny
Ahoj všichni!
Dnes jsem neměla ani v plánu psát článek, ale je tu něco, co mě inspirovalo.
Síla milého gesta.


Dnes je docela obyčejný den. Ráno jsem měla prezentaci do předmětu "Angličtina ve sféře podnikání" a byla jsem nervózní. Nejen proto jel můj přítel se mnou, aby mne trochu podpořil a tak. Prostě nervák, no, znáte mě.
Přežila jsem to a poprosila Harryho, jestli by mě nevzal do Lidlu, protože jsem si potřebovala rozměnit peníze.

V Lidlu bylo šílených lidí, ale i tak jsem si vybrala pár drobností - čokoládové croissanty, čoketky, profiterole a 3 zmrzliny Copacabana. Jo, to je jak nákup dítěte na víkend o samotě. :D
Každopádně čokoládový croissant je perfektní věc do kabelky, čoketka taktéž, profiterole jsem chtěla zkusit a ty zmrzliny prostě žeru! :3

Ale to je jedno.
K pointě se dostávám. Za pokladnami stálo několik mužů a rozdávali růže k MDŽ.
Znáte-li mě, víte, že já MDŽ opravdu nemám ráda. Je to asi vštípené, protože moje maminka i babička vždycky prskaly nad tímto komunistickým svátkem plným karafiátů. Jo, nesnáším i karafiáty.
Růže také moc nemusím, hlavně ty rudé, jsou to hodně klišoidní květiny.
Teda, ne že bych někoho praštila, kdyby mi dal kytici rudých růží! :D Ale kyticí karafiátů bych toho člověka už po hlavě vzala, pokud by to teda byl někdo, kdo mě má aspoň trochu znát!
(Karafiáty nesnáším ještě víc díky tomu, že jedinou květinou, kterou jsem kdy dostala od svého ex byly právě ty debilní karafiáty. Fujky. A měl to vědět, fakt že jo, nebyli jsme spolu první den!)
Růže, které muži rozdávali byly různobarevné. S omluvným úsměvem jsem se vyhla pánovi s rudými růžemi a vzala si růži od toho, který rozdával žíhané růže, jemně růžové uvnitř, přelévající se do pastelově žluté po okrajích.
Byly krásné, i když nejsem zrovna milovník růží. :)
Cestou domů jsem si ale uvědomila, že pokud tu růži přinesu domů, bídně zhyne. Jedinou rostlinkou, kterou máme doma, je kaktus jménem Eduard. I Eduarda občas Muf okusuje. Eliška zase ráda všechno shazuje, květiny úplně nejradši. Květina by u nás neměla dlouhého využití.

Už jsem se smiřovala s tím, že budu muset kytku buďto dát chcípnout na balkón, nebo nechat kočky, aby ji zavraždily, ale Harryho něco napadlo. Před dveřmi naší sousedky (která je mimochodem velmi milá a usměvavá) byla odložená konvice, asi se ji chystala vzít do odpadu, nebo někomu darovat, kdo ví.
Považovali jsme to za originální vázu a tak jsme do ní kytku dali.

Skoro jsem na to zapomněla, ale když jsem přišla z práce, u růže byl lísteček. "DĚKUJI!" stálo na něm.
Později, když jsem šla do schránky, sousedka zrovna vyšla s vázou, do které růžičku přendala.
"Dobrý den!"zdravila mě s úsměvem. "Nevíte náhodou něco o té růži?"
Pobaveně jsem jí vysvětlila, jak se věci mají a že nám bylo oběma líto, nechat hezkou růžičku na pospas našim vrahounům a říkali jsme si, že pokud udělá radost někomu jinému, bude to jen dobře.

A udělala.
Sousedka vypadala opravdu potěšeně a květina přežila.
Je hrozně milé vidět, jak můžete někomu vylepšit den jen takovou blbůstkou, jako kytkou zdarma.
K tomu je jenom potřeba myslet i na druhé. Spousta lidí by nejspíš kytku prostě mrskla do kontejneru. Ale to by byla škoda. Takhle jedna květina ke komoušsky propagovanému svátku znamená něco víc.
Lidi lidem. Ženy ženám.
Radost.
A úsměv.
No a není to krásné? :)

Tohle mi dnes udělalo velkou radost a přimělo mě to zastavit se, zauvažovat nad životem.
Máte nějaké podobné zážitky? :)

SOULLESS
 


Komentáře

1 Irwin Irwin | E-mail | Web | 9. března 2018 v 18:43 | Reagovat

To je ale pěkná příhoda. Jak málo člověk může udělat, aby druhému zpříjemnil den ... Já mdž fandím, zasloužíme si to, a co bylo za komunismu už nijak neřeším, ale taky slyšívám, že to tenkrát byla hrozná maškaráda. S těmi karafiáty jsi mi úplně připomněla jeden díl ze seriálu Lucky Luie, tam se pár dohádal do krve, protože chlap dal ženské kytky které nesnáší, i když mu to říkala stokrát :D

2 Kristýna Kristýna | E-mail | Web | 13. března 2018 v 13:33 | Reagovat

Krásný příběh s ještě hezčím koncem :) ještě, že pořád existují lidé, kteří nemyslí jen na sebe a dokáží myslet na druhé, udělat jim jen tak radost.. a tím udělat radost i sobě :)

3 Soulless Soulless | Web | 14. března 2018 v 19:34 | Reagovat

[1]: Já to nemám ráda i kvůli vzpomínkám na základku v malém městě, kde se to podle mě furt slavilo v takovém komoušském duchu a přišlo mi to trapné a ujeté.
Já se teda do krve nehádala, myslím, že jsem k tomu ani nic neřekla, jen mě mrzelo, že to nevěděl a nesáhl po jakékoli jiné kytičce.

[2]: Tak tak, někdy je největší odměna pro duši právě to, že potěšíš dušičku někoho jiného! :)

4 Adéla Adéla | Web | 15. března 2018 v 14:32 | Reagovat

Je to moc pěkné, v Lídlu se květiny rozdávají na Den žen každý rok jak tak čtu. A ještě lepší je potěšit jiné lidi, takže svátek nebo ne, účel splnila :D
Můj děda kupuje babičce karafiáty v ten den každý rok. Komunisty nesnášel a stále nesnáší, ale v ten den se brali, takže karafiát byla jenom velice módní květina v tu dobu a nic víc - teda alespoň pro mě. :)

5 Lucienne Lucienne | Web | 31. března 2018 v 12:45 | Reagovat

Pááni, tak to je nádhera. Takovou příhodu bych potřebovala taky, poslední dobou mám pocit, že se na sebe lidi jen mračí a ubližují si. :( Je krásné vidět, že to tak není, proto ti děkuju nejen za tenhle článek, který bylo moc miloučké číst, ale také za pocit, že svět ještě není úplně zamračený. :)

6 Atheira Atheira | Web | 5. dubna 2018 v 19:00 | Reagovat

Proč tu nemám komentář, který tu předtím byl? :D

7 Keiji Keiji | Web | 6. dubna 2018 v 17:18 | Reagovat

To je fakt nádhera! Trochu mě to dojalo :') Ta představa nadšené sousedky, když ji tam z čista jasna zjevenou spatřila...

[6]: Je u předchozího článku z 6.3. :D A já si říkala, o čem to tam mluvíš tak zcestně... :D

8 Atheira Atheira | Web | 13. dubna 2018 v 9:53 | Reagovat

[7]: to je ale divnota divná! :D jak se to sakra stalo? :DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama