6. březen 2018 - there's no escape

6. března 2018 v 22:16 | Soulless |  Bestiální dny
Ahojky.
V poslední době se toho děje zase nějak moc.
Trápí mě páteř, škola, psychika a takové ty... všechny všední problémy.

Jo a ještě malé varování.
Tenhle článek je prostě jen shrnutí problémů a střípků hezkých věcí.
To je vše a víc v tom nehledejte.

Problém číslo JEDNA.
Je letní semestr. Ouha.
No, znamená to hlavně to, že už i druhák se chýlí ke konci. Znamená to, že si musím zopakovat jeden předmět a pokud se mi nepovede, udělám téhle škole "pápá".
Nejsem typ, co se vzdává, ale samozřejmě dost myslím na "co-by-kdyby". Co by, kdyby se mi to nepovedlo a tahle škola pro mě minimálně pro tento školní rok skončila. Co by se stalo?
Samozřejmě má člověk dost možností. Jít na chvíli do práce, pak se hlásit znova, nechat si uznat zkoušky. Jít do práce a hotovo. Jít na jinou školu. Začít si plnit sny. A tak.
Ale jsem z toho docela nervní. Už jen z přednášek z toho předmětu mě dost bolí hlava a spíše tam nechodím, než chodím (a když chodím, nejsem tam duchem). To není dobrý začátek... Ale tak nějak se snažím život brát se vším co mi zrovna dává, nebo bere.

Problém číslo DVA.
Moje páteř. Au.
Už jsem si teda zvykla, že křupu jako hromada kostí, která se má každou chvíli rozpadnout na kousíčky, ale tohle? Je tady šance, že mi vyhřezávají ploténky v krční páteři. Fuck it. Je mi 21. Blbejch jednadvacet. Cvičím a protahuju se a moje páteř je stejně v prdeli. No do háje s tím.
Ryba se kazí od hlavy, říká se.
No, já taky.
A to ani nejsem ryba. Jsem blíženec.

Problém číslo TŘI.
Panika a deprese, věčný ring.
Tohle je hnus, protože mám pocit, že z tohohle pomyslného ringu se nikdy nedostanu. Občas vyhraju kolo já, občas tyhle dvě mrchy (DVĚ, vidíte? Je to nevyrovnaný souboj! -_-).
Musím si připomínat, abych myslela pozitivně a tak, ale není to lehké. Prostě se mi kupí blbý věci a já na ně lepím lepíka s nápisem "hlavně pozitivně, okay?".
Nemám to úplně pod kontrolou, heh.
Jé, moment, nevynechejme OCD. A už je to tři na jednoho.
Kdo bude asi KO?!


Teď nějaké pozitivní střípky ze života.
- dokoukala jsem Pretty Little Liars. Nevím, proč by to mělo být nějak pozitivní, ale upřímně je to první seriál s více než 2 řadami (krom HIMYM), který jsem dokoukala do konce. A to už chce nějakou pochvalu, ne? Aspoň tu samochválu, co tak smrdí.
- začala jsem koukat na Glee. Ne, že by to mělo nějaký děsně pozitivní přínos na můj život, ale aspoň se mám na co těšit. A já mám tak nějak srdce vyhrazené pro outsidery. Nikdy jsem moc neměla ráda ty lidi, kteří jsou oblíbení všemi. Na věci to schválně nevztahuju, tam to moc neplatí. Ale u lidí? Totálně. No to je jedno, prostě doufám, že tohle bude fajn seriál. Konec PLL mě dost zklamal - a koho ne? :D
- došla jsem zas o kousek dál se sebeláskou!
- a porazila jsem pár debilních návyků, které mi nutí madam OCD. Jen počkej... zajíci!
- tak nějak pořád žiju.
- a držím se.
- a čtu knihy.
- a chystám se přežít několik dalších dnů.
- ... možná i něco víc.
- no a tak vůbec.

SOULLESS
 


Komentáře

1 Kristýna Kristýna | E-mail | Web | 7. března 2018 v 10:09 | Reagovat

Letní semestr je momentálně problém číslo jedna i u mě :D mám dost hnusné předměty a vyučující taky nic extra..
PLL by podle mě byl skvělý seriál, kdyby nebyl tak dlouhý.. měli to ukončit o 2 řady dřív a lidi by nebyli tak zklamaní a naštvaní. Natahovali to tak moc jen kvůli penězům :/
Drž se! <3

2 Soulless Soulless | Web | 8. března 2018 v 17:32 | Reagovat

[1]: Četla jsem o tom blbečkovi! :/
Předměty mám taky naprd... učitelé jsou jak kteří, ale většinou jsou naštěstí fajn.

Jojo, taky se mi to líbilo, ale mělo to skončit u domu pro panenky a odhalení A. Ten konec byl fakt na palici.

Děkuju, kočko, ty též! <3

3 Lucienne Lucienne | Web | 31. března 2018 v 12:55 | Reagovat

Měla jsem pocit, jako bych četla o svých problémech. :D Nervy ze školy (ano, letní semestr ve druháku, ha ha, je to strašná legrace, co?), panika, deprese, i to zdraví... sice to není tak zlý, ale stejně ti to ubere energii. Držím ti palce, abys všechny ty neřády porazila. A moc mě těší, že jsi postoupila se sebeláskou, ta je neskutečně důležitá, i já si to pořád musím opakovat. Mám z tohoto článku pocit, že máme dost podobný styl myšlení, což mě velice mile potěšilo.
(Taky mám radši méně oblíbené lidi, pojďme si plácnout. :D)
Hodně sil!

4 Atheira Atheira | Web | 3. dubna 2018 v 15:27 | Reagovat

Mamka taky pořád nadává na komunistickej svátek a karafiáty. Asi to bylo fakt zlý. :DDD
Já řezané kytky obecně moc nemusím. Přijde mi smutné, že někde hezky rostly a někdo je fiknul jen proto, aby pak zhynuly ve váze. Někde jsem k tomu viděla hezky zpracovaný obrázek. Růže ve váze zběsile křičela na paní u stolu: "Já umírááám!" a paní na ni s obdivem kouká a říká, jak je krásná. :DDD

Růže jsou takový klišoidní, to je fakt. Já mám nejraději tulipány.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama