13. prosince 2017 - i v hříchu zůstaň stejná... a na osud nezoufej

13. prosince 2017 v 21:45 | Soulless |  Bestiální dny
Justino, ty naslouchej, už vychází tvůj černej den
A někde v dálce svítá do nových časů
Své naděje, co postrádáš, nezahazuj, co nepoznáš
Divoký havran přináší tvá znamení

I v hříchu zůstaň stejná
A na osud nezoufej
Vždyť víš, že neutečeš nikam
A z dálky přichází zas další šedý den...

Výjimečně jsem vás neuvítala svým obvyklým ahoj, jak se máte, dneska budu psát článek o "blablabla" a řeknu vám tu, že "bla". Teda ne, že by to byly takové bláboly, ale "xy", "yz" nebo "xyz" ve mě až moc vyvolává vzpomínky na matiku a matika se až moc pojí s ekonomií a z ekonomie mám v pátek zkoušku a... fuj.

Začínám zase pociťovat existenční úzkost a strach z budoucnosti, který u mě umí vyvolat jen zkouškové, přestože už teď mám dost kreditů pro absolvování druhého ročníku, tudíž kvůli kreditům mne vyhodit nemohou.
Ne, že by to moji dušičku ukliďnovalo. V letním semestru mě čeká opakování češtiny a jak o tom někteří lidé kolem žertují, zasměju se, ale nejradši bych směrem k nim skrz zuby procedila "ty se nemáš rád(a), co?" - a vrazila jim pěst do obličeje.
Mám už o některé z nich, hlavně o ty, kteří mě štvou i jen svou přítomností a tím, že dýchají, opravdu obavy. Většina lidí ze mě má dojem, že jsem velice milá osoba. To je pravda. Bohužel si myslí, že "velice milá osoba" a "nechám si srát na hlavu" je rovnítko. Omyl.
Obvykle moc nevybuchuju, ale pokud to někteří ubožáci čtou, musím vás varovat, že jsem milá holka, dokud neprobudíte saň, která vás sežehne svým pekleným ohněm.
Mohla bych vám samozřejmě říct do obličeje "Ahoj, zlato (myšleno jako ironické oslovení), víš, pěkně mě sereš a mám strach, že ti brzo zarazím nehty do ksichtu. Pojďme se hezky ignorovat." - ale to už by nebyla vůbec zábava.
A jakožto člověk, kterému slova jako deprese, nechuť a smrt nejsou vůbec cizí... potřebuju trochu zábavy.
Většinu lidí mám buďto upřímně ráda, nebo jsou mi upřímně ukradení, což je vlastně skvělý stav, protože to znamená, že u mě mají čistý štít.
Pak jsou lidi, které bych s radostí namazala medem a strčila do mraveniště, ale to se v kultivované společnosti nedělá. Falešný úsměv, zpola ironické poznámky a myslet si svoje je asi jen z poloviny tak uspokojivé, ale asi desetkrát více společensky vhodné.
Do chvíle, než si založím nějakou vlastní společnost se svými vlastními pravidly mi to teda musí stačit.
Hahahaha.
To byl dost ironický smích, který vyjadřuje nadsázku zastřešující předchozí větu.

...

Mimochodem, text písničky, který jsem vám sem dala je od kapely XIII. století. Čteno "třinácté století". Možná jste o nich už slyšeli, možná ne, ale já je mám opravdu ráda. Kdybyste si chtěli celou píseň jménem Justina poslechnout, klepněte prostě sem - a pak mi třeba napište, jestli se vám líbila. Nebo jestli jste ji už znali.
Mně k srdci přirůstá zejména tato, již výše zmíněná, část:

I v hříchu zůstaň stejná
A na osud nezoufej
Vždyť víš, že neutečeš nikam
A z dálky přichází zas další šedý den

Nevím, jestli znáte ten pocit, kdy vám přijde, že nějaká píseň, báseň, verš nebo tak něco mluví o vás a k vám.
U těchto dvou veršů mám ten pocit já.
Jsem jakože člověk žijící ve hříchu, protože do sebe cpu antidepresiva, přezdívám jim lentilky a je mi jedno, jestli se mi játra rozpadnou za dva dny nebo za dvěstě let. Protože mám deprese, protože mám panickou poruchu, protože mám OCD a protože se o tom prostě nemluví. Špitá se o tom.
Neměla bych říkat "Sorry, já jdu na psychiatrii." ale "Jé, promiň, dneska musím k doktorovi."
A taky bych neměla říkat "Jo, musím na svou pravidelnou terapii, tak snad jindy." - raději "Musím teď na vyšetření, uvidíme se později."
Ať už je společnost jakákoli, může ve mě vyvolat pocit odlišnosti, ale rozhodně ve mě nemůže vyvolat pocit studu ani zdánlivé taktnosti, která je sice společenská, ale akorát si u ní připadáte jako slon, co se snaží proplést tou pověstnou továrnou plnou porcelánu a nic nerozbít.
Mám plné zuby toho, jak někteří lidé dělají "ale pssst", když říkám "psychiatrie". Sere mě, že jiní mi prostě říkají, že si nesmím připouštět, že jsem psychicky nemocná.
Když se nad tím zamyslím, tak nejspíš tak 95% psychicky nemocných lidí (a teď myslím ty, kteří jsou pouze v ambulantní psychiatrické péči) na ulici vůbec neodhalíte. Proč děláme z psychických nemocí takové šílené strašáky a noční můry? Proč mi pomalu připadá společensky přijatelnější říct, že člověk chytil pohlavní nemoc, než že chodí na psychiatrii?!

ANO, SVĚTE.
JE MI PSYCHICKY ČASTO DOST BLBĚ.
CHODÍM PRAVIDELNĚ NA PSYCHIATRII.
BERU PRÁŠKY NA SVOU PSYCHIKU.
NE, NEZNAMENÁ TO, ŽE JSEM DEBIL.
A NE, OPRAVDU NEJSEM NEBEZPEČNÁ OSTATNÍM LIDEM. (dobře, tohle by mělo být s hvězdičkou - pokud mě někdo nepřiměřeně nasere, asi dost možná trochu nebezpečná budu, ale to budou i ti vaši "normální" lidi)
MOŽNÁ JSEM NEBEZPEČNÁ OBČAS SAMA SOBĚ...
... ALE VÍŠ CO?
TOBĚ JE DO TOHO KULOVÝ.

Uf. Na mém oblíbeném portálu "vinted.cz" je fórum "právě teď bych chtěla říct...". Tohle jsem právě teď chtěla říct já.
Vlastně bych ráda ještě dodala, že nepotřebuju něčí lítost, ani falešné pochopení. Můžete si ho strčit za klobouk, děkuji pěkně.
Čest dobrým přátelům, kteří chápou, že pravé pochopení spočítá v tom, že vědí, respektují a akceptují. Bez lítosti, bez pohrdání a bez planých slibů.
Mám ráda svého přítele a své skutečné přátele.
Věřte, že pokud vás kamarádi pochopí, akceptují a vykváknou se na plané sliby, pravděpodobně vám dali maximum.


Ale konec depresivním myšlenkám, zkusím tenhle článek zakončit tak, že vám řeknu o pěti pozitivních věcech na dnešním dni.
1) Mám první zápočet - z ekonomie (jiné, než z které dělám v pátek zkoušku). Mám tedy první tři kredity tohoto zimního semestru. Lalala. Supr.
2) Vypadá to, že už mám všechny dárky kompletní a zabalené. Yes. Možná vám sem hodím nějakou fotku, protože i když sem lidé, pro které ty dárečky jsou, mohou přijít, ze zabalených a omašlených balíčků toho moc nepoznají. :D
3) Dostala jsem od Harryho krásný zápisník. Klikněte sem a prohlídněte si fotku. Je nádherný a zamykací, takže mi asi bude sloužit jako nový deník. Nebo prostě zaznamenávač myšlenek. Sice je na něm napsáno White lies, ale to mi nevadí... :D
4) Koupila jsem si novou knihu od Jacqueline Wilsonové. (Horší na tom je, že už jsem ji stihla i přečíst... za jedno odpoledne :()
5) Pátou se mi nějak nedaří vymyslet. Sakra. Asi se dožiju zítřka a to je docela pozitivní.

Krucinál. Tak jsem to ukončila spíš negativně.
Co nadělám, žejo...

SOULLESS
 


Komentáře

1 Keiji Keiji | Web | 14. prosince 2017 v 23:48 | Reagovat

Upřímně nevím, jak s tebou jednají ostatní, jak na ně působíš nebo co po tobě ostatní chtějí, každopádně společnost se vždycky snažila umlčet ty odlišné jedince. Ze strachu, že by byli lepší než ta šeď? Každopádně si neumím představit, proč by ti někdo říkal "pššt" na psychiatrii a věci okolo toho. To je tvoje věc, jak o tom mluvíš a jak se vyjadřuješ a jak to bereš, ne? Umím si představit, že by do toho takto mohli kecat rodiče, protože k nim tyto typy výchovných řečí prostě sedí, ale jinak...
Ale já jsem to na tobě vždycky spíš obdivovala, že jsi tak otevřená a nebojíš se to říct, jak to je. Já mám problém i slyšet své mluvené slovo na instastories nebo zveřejnit něco, co mi přijde příliš divný. Třeba... já nevím, třeba svou nahou nohu, tu bych tam nikdy nedala. Nepohoršuje mě to od jiných, ale vlastní takové nahrávky... nevím. Nevím, nedělá mi to dobře, přestože bych ty bariery chtěla prolomit, asi to sama nedokážu.
Prostě na jednu stranu máš možná své problémy, ale na tu druhou jsi hrozně odvážná a silná, nebo tak alespoň na mě působíš. Z toho všeho, co jsem o tobě zjistila, zatím. Takže zůstaň, kým chceš být ty, ne kým tě chtějí ostatní! ♥

2 Soulless Soulless | Web | 15. prosince 2017 v 19:47 | Reagovat

[1]: Opravdu to říkají - třeba takoví ti až moc velcí sluníčkáři. Jako "pssst, když si nebudeš problém připouštět, on zmizí". To mi fakt leze na nervy! :D

Děkuju moc za milá slova^^
Někdy se cítím jako srab, ale na druhou stranu si říkám, že spousta lidí vzdává každý den spoustu věcí, tak aspoň v něčem snad opravdu silná jsem :)

Měnit se pro okolí nehodlám, protože kdybych se měnila podle preferencí každého, asi bych musela být superchameleon. :D
Jsem šťastná, že mě mají rádi moji kamarádi a přítel a pokud jiným vadí, že mám prořízlou pusu a jsem upřímná, holt to nejsou lidi pro mě, což je normální, žejo, že každý nesedne každému :)

Ještě jednou díky^^

A... Věřím, že se ti ty bariéry jednou podaří prolomit. :)
Já se snažím být upřímná pro všechny, kdo mají nějaké psychické problémy a mohlo by jim to pomoct - pár lidí už mi napsalo, že je to nakoplo, nebo tak - a to je to nejlepší^^ :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama