20. června 2017 - úspěchy, neúspěchy, zklamání

21. června 2017 v 11:25 | Soulless |  Bestiální dny
Ahoj,
události posledního dne mě vedly k zamyšlení. Zblbla jsem, udělala hloupost, zbytečně riskovala... říkejte si tomu jak chcete. Hazard, hloupost, neopatrnost, pitomost... selhání má mnoho jmen. Alespoň to mé.


Co že se mi to stalo?
Vyhodili mě ze zkoušky. To se stává a zamrzí to - ale ještě víc vás to zamrzí, když je to kvůli ehm... opisování. Ano, i to se mi stalo na vysoké škole. Jo, i takové blbosti dělám.
Tím víc mě to mrzelo, když to byl opravný termín a když jsem věděla, že kdybych neopisovala, zvládla bych to i sama... jen jsem chtěla lepší známku.
Opět jednou jsem se nechala unést a udělala jsem blbost.

Svou další blbost vidím v tom, že jsem si dovolila ponížit se ke škemrání o prominutí. No, stejně to nevyšlo a ve výsledku se cítím jen hloupě. Poníženě. Problém je v tom, že lidé vás mohou ponížit jen, když jim to dovolíte. Když zachováte chladnou hlavu a odejte z místa neúspěchu s hlavou vztyčenou, nikdo vás neponíží. Nejvíc ze všeho se ponižujeme sami. Stejně tak, jako jsem to udělala já.

Jestli jsem čekala, že mi bude odpuštěno? Čekala - ne. Doufala - ano.
Naděje, ta je důležitá. Je přirozená. Prostě doufáte. Doufá podvodník, i nemocný, doufáte, že všechno vyjde, chcete mít svou jiskřičku naděje. Ačkoli s něčím počítáte, někde daleko, hluboko v nitru... zkrátka doufáte. Když jsem definitivně zjistila, že mi odpuštěno nebylo, pocítila jsem směs smutku, zklamání, vzteku.

Jsem člověk, který dává najevo, co si myslí, své pocity, celkové emoce... a věřím v sílu slušného jednání. Jo, bohužel, slušné jednání, upřímnost a přímý přístup nevítězí vždy. :)
A to mě vždycky zklame. Jsem smutná, když se zachovám češtně, vše přiznám a daný člověk to použije spíše proti mě, než aby to vzal jako polehčující okolnost a plus.
Jo, chápete to správně - rozesmutnilo mě to.

Nejrpve jsem si doma dost pofňukala. Jsem cíťa a ať to bude znít jakkoli nafrněně, věci mi spíše procházejí, než ne. Obchoduju, smlouvám, jsem upřímná, přímá a empatická- a to je spoustě lidem sympatické. A zase nafrněnost - lidi mě prostě mají rádi. Umím komunikovat, jsem milá a ráda si s nimi povídám. Často dostávám věci zdarma, slevy, poukazy, dárky. Dost často mi odpouštějí přestupky i pokuty.
A v tom je asi zakopaný pudl.
Až moc jsem si zvykla.
Ač to nerada přiznávám, na tohle se lehko zvyká.
Máte panickou poruchu, jste bipolární, deprese a sebenenávist vás dostihují poměrně často. Je to hnus... a tak vlastně rádi využijete stanoviska lidí, kteří si říkají "Chudinka malá, nemocná, sama trpí dost, nebudeme ji trápit."
Proč jsem si na to vlastně zvykla? Proč to vlastně chci?
Vždyť já to vlastně nechci!

Já chci plavat mezi žraloky, chci mít své zuby, své vítězství, své prohry... a chci mít svou pokoru.
Chci si zvyknout i na to, že spoustě lidem jste jedno - ne v každé práci máte skvělého šéfa, který vám dá dovolenou, když se vám udělá špatně a odpustí vám chybku, kterou uděláte. Doteď jsem měla štěstí, ale štěstí není na celý život.
Čím dřív se naučím bojovat s neúspěchem, čím dřív se naučím smířit se s tím, že ne všechno v životě může jít podle plánu... tím dříve budu pravá dospělá, se vším všudy. Protože ač je mi jednadvacet, pořád jsem dítě - v lecčem. Nejsem nějak moc dětinská, zažila jsem si dost. Dost špatných věcí. Vždycky jsem se zvedla a něco mi to dalo.

A to je to, co jsem vám chtěla říct. V životě je dost úspěchů - jako úspěch můžu brát to, že mám dostatečný průměr a dost kreditů na to, abych pokračovala do dalšího semestru. Můj neúspěch je moje selhání. Ale zastavila jsem se a jdu dál. Samozřejmě si dělám starosti s tím, co se stane, když mi to nevyjde ani na podruhé - ale to je ještě daleko a já jsem připravená do toho dát vše. Za celý svůj první rok na vysoké škole budu opakovat jeden předmět - a to přece není tak špatné.
Jasně, trochu závidím těm, co nebudou opakovat nic, ale přeju jim to.
Já se poučila z chyb - a půjdu dál, za tím co chci. Snad se ze mě stane žralok, a ne malá bezzubá rybička. Protože jednou, jednou se poperu se svou nemocí, se svými neúspěchy a budu úspěšná. Protože chci. Protože se z něúspěchů poučím. Můžu dokázat cokoli, když se budu dostatečně snažit a brát si k srdci svá selhání.

JÁ PŮJDU DÁL!

Snad se máte fajn, zkoušky dáváte, další učení taky... a pokud máte neúspěchy, doufám, že se s nimi také zvládnete poprat. Dělat chyby je lidské, ale mnohem silnější je člověk, který se zvedne a chybu si přizná - a zvládne.

Tento článek zakončím skvělým citátem Arthura C. Clarka, pod který se můžu podepsat a vždy ve slabých chvílich se snřím si ho připomenout.

"Jestliže najdeš v životě cestu bez překážek, určitě nikam nevede."

SOULLESS
 


Komentáře

1 Adéla Adéla | Web | 22. června 2017 v 10:15 | Reagovat

Taky se mi zrovna nedařilo. Já jsem hodně podcenila psaní bakalářky a nedala jsem obhajobu a vlastně ani jedny ze tří státnic. Takže teď budu mít co dělat. Přeju ti hodně úspěchu do dalšího akademického roku a doufám, že se ti ten test příště podaří :)

2 Soulless Soulless | Web | 22. června 2017 v 17:46 | Reagovat

[1]: To mě mrzí :(
No, každý den asi nemůže být posvícení. Ale příště to určitě obě dáme!
Držím palečky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama