5 TIPŮ jak bojovat s agorafobií a sociální fobií spojenou s PP

12. května 2017 v 22:06 | Soulless |  Bestie radí
Ahojky!
Doufám, že máte rádi články s tipy.
Dneska jsem hodně přemýšlela nad svou agorafobií a v poslední době *ťuk ťuk* se mi s ní docela daří bojovat. Rozhodla jsem se, že sepíšu takových 5 základních rad, které mně osobně pomáhají svou agorafobii (a i tu sociální) zase kousek odsunout - bez léků samozřejmě. I když jsou někdy nevyhnutelné, vždycky se snažím jít na to nejprve "přírodní cestou".



1) SPOLEČNOST
S agorou a sociální fobií jsme si na začátku byly tak blízké, že jsem odmítala vycházet ven. Chodila jsem jenom po domě, pak do auta, do školy, zas do auta, max k rodičům, když bylo líp tak na nějaký nákup, zpátky do auta, domů, konec. Ale to pro mě není život. Nechci být svázaná tím, že se bojím vyjít ven, chodit někam sama a cestovat MHD. Ne. To prostě dělat nebudu.
Začátky jsou vždy těžké. Člověk by měl zprvu zkusit vycházet ven s někým. Já jsem to třeba nacvičovala s přítelem. Nejednou se mi tedy stalo, že se mi udělalo zle a museli jsme to vzdát, ale postupně jsem se oťukala. V první fázi se procházejte spolu. Po parku, ulici, obchodním centru, nebo kde se vám zlíbí. Později poproste svého společníka (může to být rodič, partner, kamarád...), aby šel asi tak 10-15 kroků za vámi. Může se to zdát směšené, ale i tohle už je agorafobikovi nepohodlné. Nacvičujete chůzi o samotě, přitom ale, pokud by se něco dělo, můžete se otočit a zavolat si "pomoc".
Třetí krok bude náročnější. Je dobré zkusit to třeba v obchodním centru. Poproste svého parťáka, ať vás nechá na chvíli samotnou/samotného v nějakém obchodě - třeba tak na 15 minut. Snažte se rozptýlit (tipy popíšu níže). Když se vám povede tahle patnáctiminutovka o samotě bez paniky, omdlení a zvracení... máte napůl vyhráno! Čas už budete jen přidávat a rozšiřovat lokality.

2) ZAPISOVÁNÍ
Zápisky, zápisky, zápisky. Já už jsem zapisováním všeho tak trochu nemocná - a to hlavně díky mému Lechtivému Rumu alias Rumíkovi. Co si nezapíšu, to nevím. A zaznamenávat si paniku, agoru a tyhle další věci, to mi taky pomáhá. Můžu objevit spouštěče (například kofein) a vyhnout se jim a taky si můžu prohlédnout vývoj a úspěchy. Jasně neúspěchy jsou tam taky, ale tak je to vždycky. Když se kouknu na ty úspěšné dny, vím, že jich chci zažít víc :).

3) JÍST ZDRAVĚJI, ŽÍT ZDRAVĚJI
Tohle zní jako hodně hloupý tip. Co to má sakra společného s jídlem? A životním stylem?- můžete se ptát. A docela dost, překvapivě.
Jak už jsem psala, spouštěčem a zhoršovatelem různých fobií a poruch může být například kofein, ale také i nikotin a různá umělá sladidla. Naopak například banány a jiné ovoce mohou působit pozitivně.
Kromě toho - ve zdravém těle zdravý duch, ne? :) Je to sice jen pověra, ale těžko se můžete se zdravotními problémy cítit psychicky dobře. Ne všechno odstraní zdravá strava a dostatek vody (vody, ne coca coly nebo fanty), ale je tu spousta věcí, se kterými zatočí. Takové bolesti hlavy často bývají často způsobené nedostatečným příjmem tektuin, nebo umělými sladidly. Navíc za zkoušku nic nedáte - já se třeba při pravidelné stravě cítím mnohem líp. Zase se snažím i o to, aby byla nějakým způsobem zdravá, ale známe tu posedlost sladkostmi, že?
Hodně dobrý tip je i přestat kouřit. Já nekouřím už cca rok a půl a možná vám někdy napíšu svůj článek o odvykání *fetka style*.

4) VÝLET Z KOMFORTNÍ ZÓNY
Tohle je bod, u kterého si asi většina "normálních" lidí zaťuká na čelo. Jaký že to výlet z komfortní zóny?
Pro mě je opuštění komfortní zóny dost snadné - sundám si make-up a vyčistím zuby v opačném pořadí než obvykle. Výlet z komfortní zóny. Neosprchuju se před spaním. Výlet. Jedu jinou tramvají než svou oblíbenou. Výlet z komfortní zóny. Nemají to, co jsem si chtěla dát k jídlu. Výlet z komfortní zóny... A to jsou ty, které bývají nedobrovolné. A nepříjemné. Jenže to je problém - proč je to vlastně nepříjemné, když normální lidé prostě jedí to, co je zrovna v nabídce, jezdí tramvají, která zrovna přijede a večer se chystají do postele tak, jak jim to zrovna přijde pod ruku?
Svůj život si v poslední době představuju jako sled pečlivě naplánovaných událostí. Půjdu támhle, v tolik a tolik, pojedu tramvají číslo 9, pak dojdu na místo A a budu tam dělat předem určenou činnost. Na oběd budu jíst Caesar salát a k večeři volský oka s toustovým chlebem své oblíbené značky a běda jestli to bude jinak.
Plánování může být užitečné, ale věřte mi, že při psychických poruchách je to strašné vězení. Hrozně si přeju jíst na oběd to, na co mám zrovna chuť, nastoupit do kterékoli tramvaje, která zrovna jede a žít impulzivně. V rámci mezí teda samozřejmě.
A když chci, tak to tak dělám. Teda... snažím se. Po malých krůčcích. Donutím se neprojet si před návštěvou restaurace menu, ale vybrat si až na místě. Jedu tramvají s přestupem. Schválně si přehodím kroky ve večerní rutině.
Je to občas dost nepříjemné, ale když dojedu na místo i s přestupem (a vlastně to ani nebolelo!), nebo se mi nerozteče obličej, když přehodím nějaké kroky v péči o sebe, je to příjemné zjištění a mám ze sebe radost. Zkuste to taky. Je to hezký malý úspěch. :)

5) "ŠIDÍTKO"
Tenhle bod zní trochu pofidérně, ale nevím jak jinak to pojmenovat - sama pro sebe jsem to pojmenovala "mise šidítko" a už to tomu nějak zůstalo.
O co jde? Míse šidítko pro mě znamená to, že se snažím brát si svoji příjemnou domácí atmošku brát s sebou ven a do školy a nafejkovat si ji tam. Slouží mi k tomu plyšová pouzdra, knihy, krémy na ruce, parfémy, šátky, které jsou na dotek jako deka a tak podobně. Při menším záchvatu v tramvaji, škole, nebo obchoďáku mi opravdu pomáhá na chvíli čichat ke krému, kterým si mažu ruce v posteli, nebo hladit plyšové pouzdro. To asi zní ulítle, ale pořád je to lepší, než se někde venku úplně sesypat. Takže plyšové pouzdro do ruky a jedem! :D

Snad vám moje tipy pomůžou. A snad se jim vy, kteří třeba ničím podobným netrpíte, ale přesto článek čtete, nebudete smát.

Na závěr pro vás mám motivační citát. Můžete si ho hodit třeba k selfíčku.
(Tyjo, to bude deep. Asi to zkusím.)

"You wake up every morning to fight the same demons that left you so tired the night before, and that, my love, is bravery."

Hlavu vzhůru, dáme to.

SOULLESS

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama