5 hudebních tipů na zamračený, melancholický den

17. dubna 2017 v 14:15 | Soulless |  Bestie radí
Ahoj všichni!
Jsou Velikonoce, je jaro a venku by mělo být teplo a příjemně. Počasí je ale stále aprílové, spíše zamračeno, tu a tam zaprší. Já osobně při takové příležitosti naprosto nikdy neposlouchám rozjuchanou a veselou jarní a letní hudbu. Tu ovšem stejně poslouchám málokdy. Spíše si užívám hudbu psychedelického a melancholického rázu. Pokud máte na podobný žánr náladu, vyzkoušejte mých pět hudebních tipů, které se perfektně hodí k zamračenému či deštivému odpoledni/večeru.


1) Krch Off
Nevím, zda znáte tuto kapelu, nebo J. H. Krchovského - pokud ne, podle mne o hodně přicházíte.
Jeho básně, a tedy i písně, jsou plné kvílivé úzkosti, silné zloby a lehké ironie. Přesně tak se taky někdy cítím - co vy?

Někdy na tebe myslím
Když v podzimních ránech
Plazím se vlhkým listím
Po hrobkách na Olšanech

Občas tě i potkám
Když se tvůj obraz nerozdvojí
Směješ se mrtvým fotkám
Všem, jenom né té mojí

Jednou ti vyznám lásku
A budeš-li mít zájem
Pozvu tě na procházku
Urnovým hájem

Zatím mne však drtí
Skutečnost tíživá
Že ač nejsi po smrti
Tak přesto nejsi živá!

___________________________


2) The Doors
Doors jsou hipísácká klasika - a jejich texty prostě mají hloubku, ať chcete nebo nechcete. A je jedno, jestli ta slova vzešla ze drog, nebo zoufalé mysli. Stejně si musíte přiznat, že na Jimovi NĚCO je. Ja na něm takové to něco, co ho dostalo na seznam chlapů ze všech různých dob historických i současných, které bych prostě z postele nevykopla.

Let´s swim to the moon, uh huh
Let´s climb through the tide
Penetrate the evenin´that the
City sleeps to hide
Let´s swim out tonight, love
It´s our turn to try
Parked beside the ocean
On our... moonlight drive...

_______________________


3) The Rasmus
Tak dáme si i trochu retra, ne? The Rasmus hráli snad na každé vesnické diskotéce, když jsem byla mladší.
Jasně, nikdo mi nežerete, že jsem tam chodila - diskotéky nenávidím. I "disco". Br. A to jsem celkem multižánrový člověk. Každopádně je hráli v rádiu a jsem si naprosto jistá, že na těch primitivních zábavách pro ožralou mládež taky. (A abych nezněla jenom jako stará babka, dodám, že je občas hráli i na rockotékách, kam jsem chodila spíš. A chlastala a tancovala, jestli se tomu tak dá říkat. Asi to bylo spíš skákání v těsném korzetu a krátké sukni, na božích gládách, které ochránily nohy před tím, když vám na ně v davu někdo šlápl. Jo, uměla jsem se bavit i tímhle způsobem! Ale už jsem z toho vyrostla, no. Teď už v sobotu večer neotáčím sedmou rundu zelené. Tehdy to bylo fajn, ale dneska už si to neumím představit... Změnila jsem se. A nevadí mi to.)
Ale zpátky k The Rasmus a hudebním tipům, sakryš. Miluju In The Shadows, i když mě teda štve, že je tak zprofanovaná. Teďkom nedávno jsem ji dokonce slyšela v "Tvoje tvář má známý hlas". Ale Markéta Konvičková byla dobrá, to zas jo. Mám ji docela ráda a připouštím, že za část náklonnosti může určitě to, že se narodila v Třinci a to je coby kamenem dohodil od mého bydliště, Ostravy.

Krucinál, kecama o Markétě, o diskoškách a Ostravě jsem si rozhodila tu melancholickou notu. No nevadí, tak sem prostě ten kus melancholicky vyznívajícího textu tentokráte cpát nebudu.
____________________________________



4) Selah Sue
Ach, bože (jo, s malým B, protože já už na něj ale vůbec nevěřím! No dobře, promiň Bože, já vím, brzo bude zkouškové a já zas přilezu!), já miluju tuhle zpěvačku. Má v sobě něco úžasně melancholického, temného a... sexy. Zbožňuju ženy se sexy hlasem, světlýma očima, svým stylem a vysokými účesy. A čím dál víc zním jako lesbička. Proti lesbičkám nic nemám, takže mi nikterak nevadí, když si o mě budete myslet, že jsem lesbička. Já bych možná i ráda byla - život s ženami je lehčí. Hloupé ale je, že se tak lehce "přeorientovat" nemůžete. Miluju chlapy, ženské mají cosi navíc a cosi jim zase chybí. Hergot. Takže ženy miluju, obdivuju, ale nepřitahují mne. A obdivuju a miluju Selah Sue.
Ještě mi řekněte, že není naprosto nádherná.
Její písničku můžete znát z reklamy na Kinder Bueno (ta píseň se jmenuje This World). Asi bych jim zneužití tak krásné písničky pro komerční účel neodpustila, ale Kinder Bueno vroucně miluju a asi nikdy se ho nepřežeru, takže... odpouštím!

_________________________________

5) The Brute Chorus
So why should I let you in, my dear? That´s what I would like to know...
Tahle skupina už neexistuje. Rozpadla se tuším nějak 2012 nebo 13, ale to už asi není podstatné. Podstatné je, že krásně sedí do mého melancholického seznamu - tedy aspoň některými písničkami.
Mou oblíbenou vám sem dávám - je to Chateau.

I was lonely when you got here
I´ll be lonely when you go
So why should I let you in, my dear?
That´s what I´d like to know
____________________________

Tohle je nakonec docela osobní článek. Asi už neosobní články psát vůbec neumím.
Ale to nevadí, doufám, že čtenáři mého blogu nebudou mít v plánu to proti mně zneužít.
Snad jsem vás obohatila o nějaké hudební neznámé, do kterých se třeba zaposloucháte při příštím dešti, nebo návalu melancholie.

Hezké Velikonoční pondělí!

SOULLESS
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama