27. března 2017 - Když mě budeš hladit, tak mě můžeš zabít

28. března 2017 v 13:39 | Soulless |  Bestiální dny
Ahoj!
Na dnešek jsem vám slíbila nějaké ty psycho kecy, co? No, dostane se na ně. Nejprve vám ale povím můj naprosto úžasný zážitek z psychiatrie.
Abych vás uvedla do situace. Moje psychiatrička sídlí v takovém komplexu, kde je lékárna a X dalších doktorů. Trochu mi vadí, že nemůžou vyčlenit jedno oddělení jen na psychiatrii, protože v jedné vedlejší chodbě jsou tři psychiatři a jeden praktický lékař. A úplně nenávidím, jak zhnuseně, nebo (a to je ještě horší) soucitně (jakoby mě přímo chtěli jít pohladit!) se na mě občas ti lidi čekající na praktika koukají, když vidí, že tam čekám na psychiatrii.
No, ale k pondělnímu ránu...


Čekala jsem si na doktorku jako vždycky - já jsem všude dřív, protože to tak prostě musí být, co kdyby na mě cestou spadl klavír, nebo něco? :D Ne, zkrátka raději vycházím s předstihem, protože sama nenávidím, když lidé chodí pozdě. To si pak vždycky představuju různé katastrofické scénáře...
Ale to zas odbihám!
Zkrátka čekám, se mnou čeká jedna slečna, na praktika (šla se zapsat na jeho pořádník, tak se to pozná). No a v tom vyjde moje psychiatrička a mávne na mě a řekne, ať počkám, že si jen odběhne.
Jo, jasně, žádný problém.
By to nebyl... kdyby v tu chvíli slečna, která se celou dobu usmívala, na mě nehodila tak vytřeštěný pohled, jako bych ji měla na místě ubodat.
Hmmm, skvělý zvednutí nálady poránu.

Těším se, až k nám dojde americký trend a každý budeme mít svého psychiatra a antidepresiva budou volně prodejná. Hahaha, to bude super.
Jsem svině, ale já můžu, jsem nemocná. Na hlavu. To my svině už býváme.

Ne, opravdu nevím, co bych chtěla. Jsem jako ten chlapeček z 1982.
Chlapeček brečí.
Nesmíš ho hladit.
Když ho budeš hladit,
Tak ho můžeš zabít...

Nekoukejte na mě soucitně, nepotřebuju hladit.
Odsuzovat mě ale taky nemusíte, zvládám to úplně sama, díky moc.


Ale zpátky k příjemným věcem... Třeba ke snídani - moje oblíbené jídlo dne a dala jsem si své oblíbené kombo^^


Moje oblíbené snídaňové kombo jsou Bebe s příchutí "müslli s ovocem" a Alpro soya pudink s příchutí hořké čokolády. Nadrobím dovnitř do jogurtu balíček bebeček a ... mňam! :3 Pokud jste to ještě nezkoušeli a máte rádi čokoládu v kombinaci s pomerančem, taky si to zamilujete - jen sami vyzkoušejte.
Původně jsem si chtěla dát svoje čokoládové müslli, ale i na mě už by bylo té čokoládovosti až moc (a to je co říct!).

Včera jsem byla docela produktivní, alespoň tak, jak může být člověk produktivní ve své posteli. Jde to.
Udělala jsem jeden dvoustránkový překlad a jednu (až moc krátkou) prezentaci, kterou mám mít ve čtvrtek. Pohroma. Nebo pro mě teda jo. Moje prezentace mi přijde hrozná, hnusná, dětinská a pravděpodobně určitě chytím před celou třídou panický záchvat a pozvracím se a omdlím. (Pozn. kdyžtak mířit na neoblíbené spolužáky, ať mám mít z čeho radost potom.)
(Pozn.2 nedávat si na snídani nic mléčného)
Je to vtipné. A smutné. Moje normální já prezentace miluje. Moje panické já prezentace FAKT nesnáší. A moje unavené já udělalo prezentaci o ničem. Badum tsss...


Kolem poledne jsem si dala oběd, který nám dala mamka. Já jsem dostala kuře na přírodní způsob s rýží, přítel dostal guláš. Jo, je příjemné nevařit a na nic nečekat, jen zapnout mikrovlnku.

Po obědě jsem dodělávala překlad, prezentaci a všechno možné... a hlavně se nervovala, že to prostě nezvládnu odpřednášet. Pro jistotu jsem teda udělala prezentaci fakt krátkou a dala do ní hodně obrázků. Snad se nebudou dívat na mě, ale budou koukat na obrázky. Prosím.


V pozdním odpoledni jsem si vybrala trapnou činnost v podobě čtení Top Dívky (jo, čtete správně, neskutečně mě tyhle teenage časáky uklidňují) a pití horké čokolády. Bylo to docela fajn, oddechovka. Jsem na takové věci sice stará, ale koho to zajímá, můj mozek potřebuje občas taky vypnout a přemýšlet nad blbostma, místo katastrofických scénářů a dalších věcí.

Večer byl naprosto obvyklý ve znamení sledování Války skladů a Mistrů zastavárny. To si prostě neodpustíme!
Takže to bude pro dnešek asi vše...

Doufám, že neodsuzujete lidi, kteří chodí na psychiatrii.
Doufám, že vyzkoušíte moji doporučovanou snídaňovou kombinaci.
A doufám, fakt doufám, že si taky někdy kupujete čásaky pro malý děti nebo teenagery, i když už jste vlastně děsně starý.
Mějte se krásně a děkuji za přečtení mého článku!

SOULLESS
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama